kompas.estranky.cz

To bych snad ani nebyl já, kdybych si o všem nevedl statistiku a evidenci. Možná by Vás ale pár souhrnných faktů o mé Cestě kolem světa mohlo zajímat. Tady jsou.

Jak už jsem napsal v jednom z minulých článků, každá sranda jednou skončí, a pro mě skončila právě dnes. Po více než dvouletém putování jsem se opět vrátil do Prahy, respektive do Kamenice, odkud jsem v červenci 2009 vyrazil. Cíl splněn, Cesta kolem světa dokončena!

Tonga byla poslední zemí Oceánie, kterou jsem navštívil. Pravda, Nový Zéland, a v jistém smyslu i Austrálie, patří také do Oceánie, ale přece jenom, ta “pravá“ Oceánie to není. Skončila tak jedna docela dlouhá etapa mé Cesty a mně to opět nedá, abych si trochu nezabilancoval.

Poprvé se mi stalo, že jsem na pár dní vysadil. Necestuji a trčím stále na jednom místě, v hotelu Bamboo v Nadi. Ne že bych tu nedělal vůbec nic, píšu třeba články na Kompas, ale jinak převážně odpočívám, surfuju po intenetu, stahuji si do počítače hudbu a filmy, hraju volejbal, čtu, jím… zkrátka necestuji!

Poslední dobou dny ubíhají velice poklidně a já si uvědomuji, že Cesta se začíná krátit. Nestane-li se nic mimořádného, budu za rok už zase doma. Jak se moje Cesta momentálně vyvíjí?

V tomto článku bych se  s vámi chtěl rozdělit o svoje dojmy z jachetního výletu. Moje „námořnická kariéra“ na jachtě Oahu trvala přesně 5 měsíců a 1 den. Za tu dobu jsme ujeli po moři 6,688 námořních mil (12,386 kilometrů). Cestování po moři přináší ve srovnání s pozemními či leteckými přesuny mnoho výhod i nevýhod.

9. července 2010 jsem oslavil významný den – přesně před rokem jsem se vydal na Cestu. Jaký byl uplynulý rok? Nedá mi to, abych si trochu nezabilancoval.

Ačkoliv to tak zpočátku nevypadalo, někde v Ushuaia se začala moje Cesta lámat. Rozhodl jsem se, že stanu námořníkem! No, možná „námořník“ je moc silné slovo, ale na moře chci vyrazit. Jak mě něco takového vlastně napadlo?

Jelikož nemám zrovna několik hodin co na práci, neboť články a fotky jsou na stránkách a po 12 dnech, strávených v Ushuaia, zde není už co objevovat, opět mě po delším čase přepadlo nutkání napsat rádobyhlubokomyslné zamyšlení o cestování.

Opět si můžete přečíst pár poznámek z mé Cesty, co se do „solidních“ článků, pojednávajících o krásách Jižní Ameriky, nevešly. Dnes něco o tom, jaké cestovatele potkávám a proč mi nejvíc chutnají hamburgery.

Vždycky mě napadne něco, o čem jsem Vám zapomněl napsat, nebo se to z nějakého důvodu nehodilo napsat do jiných článků. Tak zde je pár poznámek, které mě napadly dodatečně.

„Jak se pořád máš? Co děláš?“ To se mě ptají mnozí z Vás. Pokusím se obecně odpovědět v tomto článku. Také tu najdete pár poznámek o všem možném, co se mi do normálních článků nevešlo.

Tak jsem dorazil do Venezuely! Z Manausu jsem se přemístil o 1000 kilometrů na sever. Ocitl jsem se tak nejenom v jiné zemi, ale i na jiné polokouli a v jiném vegetačním pásmu.

Tak jsem dnes konečně dorazil do Kolumbie a připsal si 49. bod. Ve městě Letitia se zdržím pouze jeden den a pak vyrazím do Brazílie.

Dnes jen pár poznámek o tom, co jsem dělal poslední den v Limě a kterak jsem dorazil do Amazonie.

Dnes jsem strávil první celý den v Limě. Příště Vás zahltím sáhodlouhým článkem o Limě, takže dnes se omezím na svoje první dojmy z tohoto velkoměsta.

Tak konečně nastal den D a vyrážím do světa! Ráno 9.července 2009 jsem nasedl v Kamenici a autobus a dorazil v pořádku na letiště.

Dneska jsem poslední celý den na internetu, tak sem píšu před Cestou naposledy. Další zpráva, dá-li Bůh, bude už z Jižní Ameriky (případně z letiště, pokud se tam dostanu na internet).

Tak konečně skončila škola a vypukly prázdniny. Dolaďuji podrobnosti mé Cesty, kupuji poslední maličkosti a hlavně čekám, kdy už konečně bude 9.července, aby se mé teoretizování o Cestě změnilo v realitu. Jelikož ale nutkání něco napsat je velice silné, chci se s Vámi tentokrát podělit o své úvahy o cestování obecně.

Tak už je po maratonu a po maturitách a do odjezdu za Velkou louži zbývá necelý měsíc. Dál chodím do práce (jsem vzorný pracovník!), nakupuji, jím, spím a dělám spoustu dalších zbytečností, které jsou již ovšem zcela podružné. Neboť moje tělo se fyzicky stále ještě nachází na území naší malé milé České republiky, ale můj duch se již toulá kdesi po amazonských pralesích, patagonských pláních a andských náhorních plošinách a je jaksi před mojí tělesnou schránkou mírně napřed. Už abych tam byl i fyzicky!

Jelikož doba trvání celé Cesty není jistá, mám zatím orientačně naplánovanou pouze cestu po Latinské Americe. Časově to vychází na 10.5 měsíce, začít bych měl v Limě a skončit v Mexiku. Pak se uvidí.

Jakmile jsem se konečně rozhodnul, že podám výpověď z práce i z bytu a odjedu někam daleko, pokročily přípravy z fáze rozhodování do fáze technické realizace. První a zásadní otázka zní: kam, případně kudy, to vlastně vyrazím a za kolik?

Letos jsem se rozhodl, že vyrazím na Cestu s velkým C. Devátého července zvednu kotvy, opustím naší malou a klidnou zemičku ve střední Evropě a zamířím do světa. Na hodně dlouho. Minimálně na rok!

Tak serial ze Sri Lanky se chyli k zaveru a pravdepodobne ctete posledni dil. Zitra totiz nasedame na letadlo a letime domu. Poslednich dva a pul dne tak stravime v hlavnim meste Sri Lanky, Colombu.

Stale jsme v Hikkaduwe, do Colomba se presuneme az zitra. Dnesek byl ve znameni morskych zelv a jednoho velkeho surfarskeho navratu :-)

Tak prave se valime v letovisku Hikkaduwa. A musime rict, ze to je mnohem lepsi misto nez nudna Unawatuna. Stali se z nas proste plazovi povaleci :-)

Zdravime z pristavniho mesta Galle! Za posledni 3 dny jsme se dostali z vysokych hor az na jizni pobrezi ostrova. Presne na den pred 4 lety tu uderila vlna tsunami...

Dnes travime den ve meste Nuwara Eliya. To je nejvyse polozene mesto na ostrove (1,893 m.n.m.) a rozhodne nevypada jako "typicke" mesto na Sri Lance.

Tak jsme se presunuli z Kandy smerem na Vysocinu. Konkretne jsme jeli do vesnice Dalhousie, kde jsme chteli zdolat Adamuv stit. A podarilo se!