Vánoční Ella

   V jedenáctém a posledním článku o Srí Lance se opět vypravíme do hor, na srílanskou Vysočinu. Naším cílem byla vesnička Ella, která přitahuje poměrně hodně turistů. A shodou okolností jsme sem dorazili zrovna na Štědrý den.

   Lonely Planet tvrdí, že Ella je „ospalá vesnice“. Zde musím říct, že ospalou vesnici si představuji úplně jinak. Podél hlavní silnice je to samý hotel, restaurace a prodejna suvenýrů a je jasně vidět, že místní obyvatele živí především turistický ruch. Myslím, že Ella je klasickým příkladem toho, jak turistika změní nějaké místo k nepoznání. Řekl bych, že třeba před 10 lety to tu asi vypadalo o dost jinak. Pak se do této oblasti začali valit turisté na doporučení Lonely Planet a dalších průvodců. Takže na místní poměry je Ella v podstatě turistický resort. Ubytovat se zde tedy nepředstavuje žádný problém. Zvláště letos (prosinec 2008), kdy místním trochu zmrznul úsměv na rtech. Na Srí Lanku v roce 2008 totiž přijelo turistů dost málo (propukly opět boje mezi vládními vojsky a tamilskými separatisty), takže v Elle bylo v době našeho pobytu turistů mnohem méně než jiné roky. Hotely a restaurace zely prázdnotou.

   My jsme si zvolili výlet k vodopádům Rawana Ella. To se jde z Elly hezky pěkně z kopce po silnici asi 6 kilometrů. Na silnici není kdovíjaký provoz a je to taková příjemná procházka. Po cestě se naskýtají hezké výhledy do údolí a na okolní skály. Občas potkáváme místní - děti, partu veselých silničářů, chlapy, co stěhují nějaké bedny, motorkáře. Nechápou, proč jdeme takovou dálku pěšky, když všichni turisté (včetně místních) jedou k vodopádu autem, tuk-tukem či na motorce.

   Asi 2 kilometry pod Ellou je odbočka. Je tu malý buddhistický chrámek, který není celkem zajímavý a nestojí za návštěvu. Kousek nad chrámkem je ovšem jeskyně, která zajímavá je. Alespoň z hlediska historie hinduismu určitě. Podle eposu Rámájana (spolu s Mahábháratou stěžejní svatá kniha hinduismu) sem totiž zlý král z Lanky, Rávana, ukryl Sítu, manželku prince Rámy, kterou unesl z Indie. Ráma byl vtělením boha Višnua a Síta byla vtělením bohyně Lakšmí. S pomocí vojska, složeného z inteligentních opic a medvědů, a zejména za pomoci služebníka Hanumana, se Rámovi podařilo nakonec Rávanu zabít a Sítu osvobodit.

   K jeskyni nevedou žádné ukazatele. Kdosi u chrámku nám prostě řekl, abychom šli nahoru. Do kopce vedou schody, které jsou už ale dost rozpadlé, ještě výše je už pouze pěšinka. Kromě nás nikde ani noha. Přijde mi to dost divné - na Srí Lance je docela dost hinduistů, tak proč nekonají poutě na tak nábožensky velevýznamné místo? Kdyby místo podobného významu bylo někde v Americe, bylo by dole určitě obrovské parkoviště, MacDonald a tisíc stánků se suvenýry a k jeskyni, kam by se vybíralo veliké vstupné, by vedla lanovka. Tady je ale ticho a nikde nikdo. Nakonec jsme se k jeskyni vydrápali. Taková větší díra ve skále, nic moc. Síta se tu asi musela pořádně nudit. Mohla se alespoň kochat pěknými výhledy do okolní horské krajiny.

   Po návštěvě jeskyně jsme sešli po hlavní silnici další 4 kilometry, a hle, jsme u vodopádu! Vodopád Rawana Ella je docela impozantní.  Je vysoký odhadem tak 150 metrů. Není ovšem kolmý. Voda se valí z velmi prudkého svahu v několika kaskádách a stupních. Vodopád je hned vedle silnice a je Srílančany velice oblíben. U silnice je odpočívadlo, kde v době našeho pobytu parkuje spousty aut, tuk-tuků a motorek. Okolo jsou stánky s občerstvením a především desítky, možná stovky lidí. A také několik opic, které zevlují kolem a číhají, co by ukořistily k snědku. Všude vládne velmi veselá nálada. Místní se pod vodopády myjí a podnikají komplexní očistu. Jediní cizinci v tom mumraji jsme my dva s Jardou. Hlavní důvod, proč je tu tolik lidí, je pravděpodobně skutečnost, že místo je hned vedle hlavní silnice. Kdyby se muselo odbočit a jít k vodopádu třeba kilometr do kopce, podobně jako ke zmíněné posvátné jeskyni, davy místních by jistě povážlivě prořídly. Vodopád je ale moc hezký. Navštívili jsme ho v době, kdy v něm bylo vody tak středně. Po dlouhotrvajících deštích bývá totiž vodopád neuvěřitelně divoký a vodnatý, v obdobích sucha naopak neprotéká někdy korytem voda vůbec.

   Poté, co jsme strávili u vodopádu asi dvě hodinky, stopli jsme kolemjedoucí autobus a vyjeli jsme nahoru do Elly. Ke štědrovečerní večeři v našem hotelu nebyl ani kapr, ani řízek s bramborovým salátem, nýbrž jídlo ze všech jídel na Srí Lance nejsrílanštější - curry. Curry je národní jídlo na Srí Lance a navzdory svému názvu v něm nemusí být ani špetka kari koření. Když si curry objednáte, přinesou Vám kopec rýže a několik mističek s přílohami. Čím větší je společnost, tím větší kotel rýže a více mističek před Vás postaví a každý si nabírá na svůj talíř dle libosti. Curry mají v úplně každém podniku - v luxusních restauracích, v penzionech s domácí stravou i ve špeluňkách nejhoršího kalibru.  Kvalita jídla tak může být dosti různá. Například curry, které jsem si dal v nějaké hospůdce pod Adamovou horou, bylo velmi levné a také velmi odporné. Rýží se to moc zkazit nedá, takže záleží spíše na kvalitě příloh v mističkách. Většinou nám ale chutnalo. Ke konci pobytu už jsem ale curry nemohl ani vidět, protože ho měli úplně všude a často to bylo jediné jídlo na „jídelním lístku“. Jídelní lístek ovšem často nemají. Přijdete do jakékoliv hospůdky a na otázku, jestli mají něco k jídlu, odpoví: „dejte si curry!“. Někde mají i jiná jídla, někde žádná. Curry, curry, curry! Nakonec to dopadlo, jako skoro na každé dovolené - zezačátku se cpeme místní kuchyní, na konci pobytu v Colombu jsme ale objevili KFC, což byla vítaná změna. V KFC jsme pak jedli skoro pořád. Ať žije globalizace!

   Nicméně curry, které jsem si dal v našem hotelu v Elle, kde jsme na Štědrý večer byli jedinými hosty, bylo opravdu vynikající. Curry může být vegetariánské, já jsem si ale k němu objednal alespoň kuře. Mňam! Večer jsme ještě zašli na jeden Carlsberg do hospůdky pod naším hotelem.

   Už teď jsem moc zvědav, co budu jíst a pít na Štědrý večer příště. Jelikož jsou ale středoevropské zimy chladné a mě to pořád táhne někam ven za teplem, kapr s bramborovým salátem a Plzeň to asi nebude…

Ella - praktické informace

kursy v prosinci 2008: 1 USD = 110 LKR, 1 EUR = 142 LKR, takže velmi přibližně 1 Kč = 5 LKR (srílanských rupií)

Doprava

   autobusy: Nuwara Eliya - Bandarawella 100 LKR (asi 60 km, 2 hodiny jízdy), Bandarawella - Ella 25 LKR (12 km), Ella - Unawatuna 200 LKR (250 km, 6.5 hodiny jízdy). V Elle staví dálkové autobusy, takže jsme se svezli až do Unawatuny, což je známá pláž kousek od Galle. Autobus byl dost narvaný, větší část cesty jsem buď stál, nebo seděl na schůdkách u dveří. Po cestě jsme absolvovali několik vojenských kontrol, jak je všude na Srí Lance dobrým zvykem. 

Ubytování a strava