Výstup na Adamův štít

   V prosinci, kdy jsme pobývali na Srí Lance, začíná poutní sezóna výstupů na nejposvátnější horu Srí Lanky, Adamův štít (Adam’s Peak, Sri Pada, 2,243 m.n.m.). Takže na tento významný kopec jsme samozřejmě museli vystoupit i my.

Adamův štít - hora nejposvátnější

   Nejvyšší horou Srí Lanky je Pidurutalagala (2,555 m.n.m.), horou nejposvátnější je však Adamův štít. Leží v jihozápadní části srílanské Vysočiny a měří 2,243 metrů. Český název je doslovným překladem názvu anglického (Adam’s Peak), někdy se též používá překlad Adamova hora. Místní název je ovšem buď Samanalakanda („Motýlí hora“), nebo Sri Pada („Posvátná šlépěj“). Podle legendy totiž kdosi na vrcholu Adamova štítu zanechal ve skále otištěnou šlépěj svojí nohy. Je zajímavé, že o tom, že stopa na vrcholu Adamovy hory je posvátná, nepochybují obyvatelé Srí Lanky vůbec, ať jsou jakéhokoliv vyznání. Kdo je však „autorem“ otisku, v tom už se jednotlivá náboženství mezi sebou neshodnou. Jelikož je na Srí Lance nejvíce buddhistů, nejrozšířenější je verze, že stopu na vrcholu zanechal sám Buddha. Hinduisté ovšem tvrdí, že šlépěj je Šivova a muslimové favorizují prvního člověka, Adama, který je významnou postavou i pro muslimy. Křesťané pak stopu připisují buď rovněž Adamovi (odtud tedy název Adam’s Peak), nebo apoštolu Tomáši, který podle legendy šířil křesťanství v Indii a zastavil se i na Srí Lance.

                                                     Výstup na vrchol

   Měli jsme štěstí, že v prosinci, kdy začíná poutní sezóna, jsme zrovna byli na Srí Lance, takže jsme si samozřejmě výstup nemohli nechat ujít. Místem, odkud většina poutníků vychází, je vesnice Dalhousie (též se někdy přepisuje Delhousie). Samotná vesnice je pro Srí Lanku dosti netypická. Je to tu samý hotel a hlavní ulici lemují v poutní sezóně spousty krámků a restaurací. Ve stáncích se prodává zboží jako u nás o pouti - z potravin hlavně sladkosti a z ostatního sortimentu převažují dosti nevkusné hračky a další suvenýry. Mezi tím vším je samozřejmě sem tam i nějaká socha Buddhy či menší chrámek. V samotné vesnici ale výrazně převažuje komerce nad duchovnem. Ono se ani nelze místním moc divit - poutní sezóna trvá méně než půl roku a během ní je potřeba vydělat si na celý rok, protože mimo sezónu sem skoro nikdo nejezdí a většina stánků, restaurací a hotelů je zavřených.

   My s Jardou jsme sem dorazili jednoho krásného odpoledne autobusem z Kandy. Toho dne bylo hezky a z autobusu jsme se mohli kochat krásnými výhledy na okolní krajinu. Na zdejší Vysočině se střídají čajové plantáže s borovými a eukalyptovými lesy a palmami. Autobus se točí v četných serpentinách. Když se správně natočí, můžete občas v dálce zahlédnout výraznou špičatou horu - Adamův štít.

   V Dalhousie jsme se ubytovali v hotelu s krásným názvem White House a vyrazili na procházku po vesnici. Kromě spousty již zmíněných pouťových stánků toho v samotné vesnici moc k vidění není. Večer před výstupem jsme si chtěli zajít na pivo, ale v tomto posvátném místě se alkohol téměř nikde neprodává. S výjimkou největšího hotelu ve vesnici. Tam bylo pivo sice trochu dražší než jinde, zato tady ale mají krásný výhled přímo na Adamův štít. Začala padat tma, a tak jsme popíjeli a z terasy pozorovali, jak se na Adamově hoře postupně rozsvěcují malá světýlka. Světýlka postupně vytvořila dlouhého světelného hada - tudy vede cesta na vrchol, kudy proudí davy poutníků, a proto je cesta v noci osvětlena. V hotelu jsme potkali naše „staré známé“ - Čechy, se kterými jsme letěli po trase Frankfurt - Doha - Colombo. Bydleli na pláži v Hikkaduwě a občas vyráželi na výlety po okolí. Znovu jsme je potkali o několik hodin později na vrcholu Adamova štítu a o několik dní později i přímo v Hikkaduwě, kde bydleli asi 50 metrů od našeho hotelu. Svět je malej…

   Na vrcholu už jsou desítky, možná i stovky lidí. V nejvyšším bodě vrcholové plošiny je buddhistický chrám, při vstupu se musíte zout. Majitelka hotelu Pink House v Kandy mi dala 50 rupií, abych je hodil do kasičky na vrcholu Adamova štítu jako milodar. Rád jsem jí vyhověl. Pak čekám s foťákem spolu s davy dalších poutníků a turistů na východ slunce. Postupně se rozednívá. Je docela zima, ale hezky a jsou odsud krásné výhledy na okolní horskou krajinu. Konečně slunce vyjde. Většina lidí hledí mžouravě do slunečních paprsků, nejkrásnější výhled je ale na druhé straně hory. Hora vrhá krátce po východu slunce dokonale trojúhelníkovitý stín do kraje. Jak slunce stoupá, stín se postupně stahuje směrem k hoře a trojúhelník se zmenšuje, až zanikne docela. Je obdivuhodné, jak může něco tak nepravidelného jako je vysoká hora vrhat tak  perfektní trojúhelníkovitý stín. Buddhisté ovšem věří, že to není samo sebou, protože trojúhelníkovitý stín je pro ně symbolem tzv. trojitého klenotu (ten označuje Buddhu, jeho učení a Sanghu, tj. komunitu buddhistických mnichů).

   Jarda se na vrcholu kochá trochu déle než já, a tak sestup absolvuji s Čechy, se kterými jsme před necelým půl dnem popíjeli v hotelu pod horou. Sestup nám trvá hodinu a 50 minut. Je to celkem pohoda, jde se z kopce, ale na rozbitých schodech je třeba být opatrný a často se držíme zábradlí, které lemuje schody na mnoha místech.

   Ráno po sestupu spát už nejdeme, platíme za hotel a vyrážíme s Jardou dál, do města Nuwara Eliya, do centra pěstování čaje. Naši známí Češi jedou zpět do Hikkaduwy a my doufáme, že je opět za pár dní potkáme v Hikkaduwě (a že se tak stalo, to si můžete přečíst v jiném článku).

Praktické informace

kursy v prosinci 2008: 1 USD = 110 LKR, 1 EUR = 142 LKR, takže velmi přibližně 1 Kč = 5 LKR (srílanských rupií)

Doprava

   Z Kandy jsme jeli do Dalhousie dvěma autobusy (přestup v Hattonu, kde jsme čekali 1.5 hodiny na další autobus, což je na Srí Lance naprostá výjimka - jindy jede bus kamkoliv ihned):

Kandy - Hatton          75 LKR (70 kilometrů, 2 hodiny jízdy)

Hatton - Dalhousie     60 LKR (2 hodiny jízdy)

   Z Dalhousie do Nuwara Eliya jsme pak jeli také dvěma busy s přestupem v Hattonu.

Dalhousie - Hatton                 60 LKR

Hatton - Nuwara Eliya           90 LKR (43 km, menší, na místní poměry drahý autobus)

Ubytování - Dalhousie

   V Dalhousie je jeden nebo dva luxusní hotely a mnoho menších, skromných a levných hotýlků. Bydleli jsme v hotelu White House. Pojmenování se sídlem prezidenta USA asi nesouvisí, protože mnoho hotelů na Srí Lance má názvy podle barev - v Kandy jsme spali v Pink House, v Dalhousie byly kromě White House i Yellow House a Green House. White House byl nejlevnějším hotelem na celé Srí Lance, ve kterém jsme spali. Pokoj na jednu noc pro dvě osoby stál 500 LKR.

Různé

   V hotelu s vyhlídkou na Adamův štít jsme si dali pivo za 200 LKR (0.625 litru, lahvová dvanáctka Lion Lager). Ceny jídel v restauracích v Dalhousie jsou „standardní cejlonské“, takže velmi nízké, zatímco v čajovnách při samotném výstupu jsou ceny na místní poměry velmi předražené - přesto Vás to rozhodně finančně nezruinuje (za dva čaje, dvoje malinké oříšky a chlebovou placku jsem dal 220 LKR, což je pro místní pořádná pálka, ale pro nás je to pořád méně než padesátikoruna…). Vstupné ani žádné jiné poplatky se při výstupu na Adamův štít neplatí.