kompas.estranky.cz

Každá sranda jednou skončí. A tak končí i můj pobyt v Malajsii a současně i v Asii. Na tomto kontinentě jsem strávil celkem 3.5 měsíce, z toho dva měsíce právě v Malajsii. A skoro končí i Cesta kolem světa, protože až odletím do Evropy, kruh se uzavře. Ale před příletem do Prahy navštívím ještě jedno velké evropské město.

Posledními dvěma státy, kterými jsem zkompletoval celou malajskou sbírku, byly Kelantan a Terengganu. Konkrétně jsem navštívil Kota Bharu, hlavní město Kelantanu, a souostroví Pulau Perhentian, které již náleží státu Terengganu. Zde jsem poprvé v životě okusil, jaké to je šnorchlovat v moři plném žraloků.

Po návštěvě Penangu jsem zavítal do severozápadního cípu Malajsie, abych navštívil další dva státy. Nejdříve jsem se vylodil na ostrově Langkawi (stát Kedah), odkud jsem přeplul do přístavu Kuala Perlis. Poté jsem strávil více jak půl dne v Kangaru, hlavním městě státu Perlis.

Z Kuala Kangsar (stát Perak) jsem se přesunul do Georgetownu na ostrově Penang. Toto krásné město je od roku 2008 společně s Melakou zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. Georgetown je jedním ze tří hlavních měst malajských států, ležících na ostrově.

Dalším kontinentem v seznamu hlavních měst je Asie. Opět nejprve uvádím mezinárodně uznané nezávislé státy a poté závislá či sporná území.

(Poslední aktualizace: 6.7.2011)

V další části svého malajského turné jsem navštívil dva největší státy pevninské Malajsie, Pahang a Perak. Nejdřív jsem nakouknul do severovýchodního cípu státu Pahang, kde se rozkládá vysočina Cameron Highlands, a poté jsem se zastavil v Kuala Kangsar, sídelním městě perackého sultána.

Poslední týden v Kambodži jsem strávil u moře. Navštívil jsem menší města Kep a Kampot a tři dny jsem pobýval na Králičím ostrově. Kupodivu se změnilo i počasí a tak jsem si užil i několika slunných dnů.  

Ze Siem Reapu jsem přejel do Battambangu, kde jsem strávil necelé tři dny. Battambang neoplývá nějakými převratnými pamětihodnostmi, ale docela příjemně se tu vegetuje a hodně turistů se tu zastaví na cestě do Thajska.

Do Siem Reapu jsem přijel především kvůli Angkoru. A Angkor, to není jen Angkor Wat, ale i desítky dalších chrámů. Úplná templománie! Prohlédnul jsem si i samotné město Siem Reap.

Zatímco chrám Angkor Wat je symbolem dávné slávy Kambodži, hlavní město Phnom Penh může být vnímáno spíše jako dějiště nejhorších zvěrstev, jakých je člověk schopen. Místa jako S-21 nebo Killing Fields vydávají otřesná svědectví o vražedné mašinérii režimu Rudých Khmerů v době ne zas tak dávné. Život však jde dál. Dnes je Phnom Penh rušnou metropolí země, která se nesnadno vypořádává s dědictvím minulosti.

Teprve po téměř měsíci, stráveném (s přestávkami) v Malajsii, jsem se dostal k tomu abych si pořádně prohlédnul její hlavní město Kuala Lumpur a jeho blízké okolí. A je tu věru na co se dívat. Hlavní město Malajsie však není jen pastvou pro oči. I zdejší strava na mě měla velmi blahodárný účinek.

Z ostrova Borneo jsem se letecky přemístil do Západní Malajsie. V Kuala Lumpur jsem rovnou vsednul na autobus a vydal jsem se na jih od hlavního města Malajsie. Mým cílem byly státy Melaka a Negeri Sembilan. Zatímco Melaka, město s bohatou a slavnou minulostí, je obletována domácími i zahraničními turisty, v hlavním městě státu Negeri Sembilan na turisty nenarazíte.

Druhou část svého sarawackého pobytu jsem strávil v metropoli tohoto ostrovního malajského státu, v Kuchingu. Pobýval jsem tu týden a vyrážel jsem na výlety do blízkého okolí města.

Kdo by neznal seriálového antihrdinu Jamese Brooka, bílého rádžu ze Sarawaku, kterému tak zle zatápěl malajský tygr Sandokan? Na rozdíl od Sandokana byl ovšem James Brooke skutečnou historickou postavou, a to dosti významnou. Stát Sarawak je dnes největším státem Malajsie a rozkládá se na severu ostrova Borneo.

Sultanát Brunej je jednou z mála absolutních monarchií. Země je de facto vlastnictvím svého panovníka, brunejského sultána, který se ovšem těší obrovské úctě svých poddaných. Není divu, Brunej je (spolu se Singapurem) nejbohatší zemí jihovýchodní Asie a jednou z nejbohatších zemí světa vůbec.

Z Filipín jsem letěl zpět do malajského města Kota Kinabalu, odkud jsem se pak lodí přepravil do Bruneje. Cestou jsem se ovšem zastavil v prvním malajském federálním teritoriu, ležícím na malém ostrůvku Labuan. Zároveň jsem se při tomto putování poprvé ocitnul na Sandokanově území.

Jihovýchod ostrova Luzon mi kdosi doporučil v nějaké internetové diskusi. Nachází se tu především dvě turistické atrakce – nejkrásnější filipínská sopka Mayon a místo, kde si lze zašnorchlovat s největšími žraloky na světě. Nakonec jsem se opět přesunul do Manily, kde jsem strávil dva dny.

Ostrov Palawan je jedním z nejodlehlejších koutů Filipín. Dnes sem, pravda, létají letadla a jezdí lodě, a není problém se sem dostat. Infrastruktura ostrova však není v žádném případě dokonalá. Turisty přitahuje především sever a střed Palawanu, zatímco odlehlý a málo navštěvovaný jih dělá čest filipínské přezdívce ostrova: „The Last Frontier“. 

Ze severního Bornea je to na Filipíny tak blízko a letenky jsou tak levné, že jsem neodolal a musel jsem tuto zemi navštívit. První oblastí, kam jsem po příletu vyrazil, byl severní část Luzonu, největšího filipínského ostrova.

Druhou zemí jihovýchodní Asie, kterou jsem navštívil na Cestě, byla Malajsie. Rozhodl jsem se navštívit její ostrovní i poloostrovní část. A tak jsem po dvou dnech pobytu v Johor Bahru odletěl na Borneo.

Čína není jenom jedna. Kromě té velké, dnes již spíše kapitalistické než komunistické Číny (Čínská lidová republika), je tu ještě Hongkong, Macao (obě jsou sice součástí ČLR, ale mají zvláštní status), Taiwan (Čínská republika, de facto nezávislý stát uznávaný několika státy světa) a Singapur. Ve všech těchto územích tvoří Číňané většina obyvatelstva. První Čínou, kterou jsem na svých cestovatelských putováních spatřil, byl právě Singapur.

Brunej, země turisty opomíjená a údajně ne příliš turisticky zajímavá. To byla má základní informační orientace před navštívením tohoto sultanátu ležícího na pobřeží ostrova Borneo vklíněného mezi malajské státy Sabah a Sarawak s hlavním městem Bandar Seri Begawan. Není nadto si tvrzené údaje ověřit na místě samém a tak jsem z Malajsie na dva dny vyrazil.

V jedenáctém a posledním článku o Srí Lance se opět vypravíme do hor, na srílanskou Vysočinu. Naším cílem byla vesnička Ella, která přitahuje poměrně hodně turistů. A shodou okolností jsme sem dorazili zrovna na Štědrý den.

V prosinci, kdy jsme pobývali na Srí Lance, začíná poutní sezóna výstupů na nejposvátnější horu Srí Lanky, Adamův štít (Adam’s Peak, Sri Pada, 2,243 m.n.m.). Takže na tento významný kopec jsme samozřejmě museli vystoupit i my.

Dambulla a Sigiriya patří k nejnavštěvovanějším turistickým místům na Srí Lance. Obě místa leží v tzv. Kulturním trojúhelníku, prakticky přesně uprostřed ostrova. Jsou kousek vedle sebe a jejich návštěva se dá pohodlně uskutečnit během jednoho dne.

Z Colomba jsem odjížděl se smíšenými pocity. Hlavní město Srí Lanky je město veliké a nevzhledné. Colombo je město v obležení - tolik vojenských hlídek jsem snad nikde jinde na světě neviděl. Některé ulice jsou uzavřené a pořád Vás někdo kontroluje. Přesto je zajímavé procházet se zdejším chaosem a fotit místní kolorit. Většina lidí je velice chudá, přesto se však na Vás všichni pořád usmívají.

Slonů ještě žije na Srí Lance docela dost. V národních parcích můžete narazit na slony divoké, na mnoha turistických místech se můžete na slonech i svézt. Nikde jinde ovšem neuvidíte tolik slonů pohromadě jako ve sloním útulku v Pinnewale.

Kandy je druhé největší město ostrova a je daleko menší než hlavní město Colombo. Avšak pro dějiny ostrova a pro národní hrdost Sinhálců má Kandy význam naprosto mimořádný. Nejdéle odolávalo tlaku kolonizátorů. V Kandy je také ukrývána věc ze všech věcí na Srí Lance nejposvátnější - Buddhův zub.

Ve třetím díle zeměpisných rekordů Asie se  budeme zabývat lidmi a výsledky lidské činnosti - obyvatelstvem, sídly a stavbami. Tímto článkem uzavíráme definitivně seriál o zeměpisných rekordech světadílů. Definitivní je ovšem pouze počet článků (19), protože údaje budou průběžně aktualizovány.

Polonnaruwa je město ve střední části Srí Lanky a tvoří jeden z vrcholů kulturního trojúhelníku (další dvě města, tvořící vrcholy kulturního trojúhelníku, jsou Anuradhapura a Kandy). Stejně jako ostatní dvě města, i Polonnaruwa byla svého času nejdůležitějším městem ostrova a zachovalo se zde mnoho památek, které jsou natolik významné, že Polonnaruva byla zařazena na Seznam světového dědictví (World Heritage List) UNESCO.