Dalším kontinentem v seznamu hlavních měst je Asie. Opět nejprve uvádím mezinárodně uznané nezávislé státy a poté závislá či sporná území.

(Poslední aktualizace: 29.1.2009)

Brunej, země turisty opomíjená a údajně ne příliš turisticky zajímavá. To byla má základní informační orientace před navštívením tohoto sultanátu ležícího na pobřeží ostrova Borneo vklíněného mezi malajské státy Sabah a Sarawak s hlavním městem Bandar Seri Begawan. Není nadto si tvrzené údaje ověřit na místě samém a tak jsem z Malajsie na dva dny vyrazil.

V jedenáctém a posledním článku o Srí Lance se opět vypravíme do hor, na srílanskou Vysočinu. Naším cílem byla vesnička Ella, která přitahuje poměrně hodně turistů. A shodou okolností jsme sem dorazili zrovna na Štědrý den.

V prosinci, kdy jsme pobývali na Srí Lance, začíná poutní sezóna výstupů na nejposvátnější horu Srí Lanky, Adamův štít (Adam’s Peak, Sri Pada, 2,243 m.n.m.). Takže na tento významný kopec jsme samozřejmě museli vystoupit i my.

Dambulla a Sigiriya patří k nejnavštěvovanějším turistickým místům na Srí Lance. Obě místa leží v tzv. Kulturním trojúhelníku, prakticky přesně uprostřed ostrova. Jsou kousek vedle sebe a jejich návštěva se dá pohodlně uskutečnit během jednoho dne.

Z Colomba jsem odjížděl se smíšenými pocity. Hlavní město Srí Lanky je město veliké a nevzhledné. Colombo je město v obležení - tolik vojenských hlídek jsem snad nikde jinde na světě neviděl. Některé ulice jsou uzavřené a pořád Vás někdo kontroluje. Přesto je zajímavé procházet se zdejším chaosem a fotit místní kolorit. Většina lidí je velice chudá, přesto se však na Vás všichni pořád usmívají.

Slonů ještě žije na Srí Lance docela dost. V národních parcích můžete narazit na slony divoké, na mnoha turistických místech se můžete na slonech i svézt. Nikde jinde ovšem neuvidíte tolik slonů pohromadě jako ve sloním útulku v Pinnewale.

Kandy je druhé největší město ostrova a je daleko menší než hlavní město Colombo. Avšak pro dějiny ostrova a pro národní hrdost Sinhálců má Kandy význam naprosto mimořádný. Nejdéle odolávalo tlaku kolonizátorů. V Kandy je také ukrývána věc ze všech věcí na Srí Lance nejposvátnější - Buddhův zub.

Ve třetím díle zeměpisných rekordů Asie se  budeme zabývat lidmi a výsledky lidské činnosti - obyvatelstvem, sídly a stavbami. Tímto článkem uzavíráme definitivně seriál o zeměpisných rekordech světadílů. Definitivní je ovšem pouze počet článků (19), protože údaje budou průběžně aktualizovány.

Polonnaruwa je město ve střední části Srí Lanky a tvoří jeden z vrcholů kulturního trojúhelníku (další dvě města, tvořící vrcholy kulturního trojúhelníku, jsou Anuradhapura a Kandy). Stejně jako ostatní dvě města, i Polonnaruwa byla svého času nejdůležitějším městem ostrova a zachovalo se zde mnoho památek, které jsou natolik významné, že Polonnaruva byla zařazena na Seznam světového dědictví (World Heritage List) UNESCO.

Druhý díl asijských zeměpisných rekordů bude věnován vodstvu pevnin (včetně ledovců), podnebí a počasí.

Nuwara Eliya je úplně jiná než všechna ostatní města na Srí Lance. Na to, že Srí Lanka leží v tropech, je tu poměrně zima, protože město leží 1,893 m.n.m. Okolí města zdobí nekonečné čajové plantáže. A ve městě samém to vypadá jako ve staré dobré Anglii - najdete tu krásné vilky v koloniálním stylu, bezvadně střižené „anglické“ trávníky, dostihové závodiště a nechybí dokonce ani golfové hřiště.

Posledním kontinentem, jehož rekordy se budeme zabývat, bude Asie, kontinent největší a nejlidnatější, který drží ze všech kontinentů nejvíce světových prvenství. První článek o asijských rekordech pojednává jako vždy o poloze, rozloze, členitosti pobřeží a povrchu.

Anuradhapura byla prvním hlavním městem starověké Srí Lanky. Po období nebývalé slávy nastal úpadek, ale mnoho starověkých památek, které se zde zachovaly až do dnešní doby, jasně dokládá bývalou velikost tohoto města. Anuradhapura byla prvním místem na Srí Lance, které jsme navštívili.

Možná už Vás napadlo, jaké by to asi bylo plavit se Tichým oceánem z ostrova na ostrov. Nad takovou představou se vznáší opar romantiky a dálek. Mnohému se vybaví koráby naložené až po okraj zlatem, kořením či drahými látkami, vůně střelného prachu, pirátské škunery, líté námořní bitvy, ztroskotání a zázračné zachránění na pustém ostrůvku, Robinson Crusoe, krásné domorodé tanečnice a kdovíco ještě...

Galle je krásné historické město na jihozápadním pobřeží Srí Lanky. V jeho blízkosti se navíc nacházejí nejznámější pláže tohoto ostrova. Není tedy divu, že tato oblast Srí Lanky je turisty navštěvována asi nejvíc.

Na Srí Lance se vyskytuje pět druhů mořských želv - kareta obecná, kareta obrovská, kareta zelenavá, kareta pravá a kožatka velká. Všechny jsou velmi roztomilé a také velmi ohrožené. Ohrožuje je nejenom znečištěné životní prostředí, ale také pytláci. Na Srí Lance však rovněž najdete želví líhně, které si daly za cíl chránit tyto pozoruhodné tvory.

Tenhle plán měl všech pět „p“ - jak ostatně naznačuje již nadpis - z Prahy se dostat přes mnoho států, řek, hranic,  měst, pouští, pohoří a dalších zastávek a překážek až do dalekého Pákistánu. Neboť co může být dobrodružnější, než navštívit tak vzdálenou zemi s exotickým jménem, zemi to veskrze muslimskou, jejíž podstatnou část pokrývají pouště a v Kašmíru se tyčí do nebetyčných výšin dvě nejvyšší pohoří světa - Himálaj a Karakoram.

Asi většina lidí ví, že v Japonsku se jezdí vlevo a to některé řidiče odradí. Není se toho však třeba bát, jezdí se tu velice slušně. I ve větších městech je doprava zvládnutelná, je rozhodně mnohem bezpečnější než kdekoli v Asii nebo i ve velkých městech v západní Evropě.

Mé listopadové pouti roku 2008 Indonésií předcházela čtyřdenní návštěva Malajsie, přesněji hlavního města Kuala Lumpuru a jeho nejbližšího okolí, kterou jsem naplánoval zejména proto, že by podle mě byla škoda letět přes půl světa a pobývat v těchto místech jen v jediné zemi. Při omezení pouhými třemi týdny pobytu v místě samém, bych stejně celou Indonésii nestihl, takže proč se nepodívat na pár dnů i do sousedství.

Pokud jste se v našem miniseriálu o Indonésii prokousali až sem, vězte, že toto je díl poslední. Pokusím se v něm zaznamenat některé praktické informace, které by se mohly hodit komukoliv, kdo by se chtěl do těchto míst také vydat. Všechny následující informace se týkají léta (červenec-srpen) 2006! Některé informace (například o vízech a dopravě) jsou zastaralé, proto doporučuji zjistit si aktuální situaci.

Vždycky mě na rozdíl od představ mnoha jiných cestovatelů fascinovaly spíše tvůrčí výsledky lidské činnosti, než malebné přírodní scenérie, proto jsem při návštěvě Vietnamu neváhal a z lokalit ležících v bezprostřední blízkosti Vietnamu, které by bylo záhodno navštívit, jsem zvolil Kambodžu, konkrétně chrámové komplexy u kambodžského města Siem Reapu v čele s Angkor Watem.

Zde se s Vámi chci jen krátce podělit o celkové hodnocení, co se mi v Indonésii líbilo nejvíc a co naopak nejméně. Naše cest proběhla v roce 2006.

V posledním článku z Gruzie uvádím pár základních obecných informací o Gruzii. Všechny údaje, ceny apod. se vztahují k situaci v létě 2007.

Batumi, třetí největší město Gruzie (po Tbilisi a Kutaisi) má přes 100 000 obyvatel. Je hlavním městem autonomní republiky Adžarie a leží pouhých 17 kilometrů od tureckých hranic na pobřeží Černého moře.

V tomto článku o Indonésii se chci zmínit o několika místech, která jsem navštívil a jejichž popis by nevydal na samostatný článek. Řeč bude o Jakartě, Kalimantanu a Mataramu na ostrově Lombok.

Hlavním cílem naší dvoučlenné „expedice“ v roce 1996 byl Pákistán. Zastavili jsme se ale i v Indii. Skutečně jenom na skok, protože jsme v této obrovské zemi strávili 2,5 dne a viděli pouze dvě města - Amritsar a Dillí. Přesto i za tak krátkou dobu bylo zážitků spoustu.

Ve Vardzii je krásné skalní město, které určitě stojí za návštěvu. Kromě poznávání historických pamětihodností jsem se zde však setkal i s typickou gruzínskou pohostinností. A kdo jste viděl ruský film Svéráz národního lovu, máte alespoň přiblžnou představu o tom, jak taková družba vypadá. Co na tom, že se místo vodky pije víno...

V Yogye převažují jako všude na Jávě muslimové, ale v jejím okolí najdete i monumentální hinduistické a buddhistické chrámy. Ve městě však nechybí ani křesťanské kostely, ani čínské konfuciánsko-taoisticko-buddhistické svatyně. A narozdíl od jiných oblastí světa zde spolu žijí příslušníci všech náboženství v harmonii a míru.

Kromě kostelů jsou součástí náboženského života Gruzínců i kláštery. Po získání nezávislosti byla řada starých klášterů obnovena a mniši se do nich pomalu vrací. Jedním z mnoha gruzínských klášterů je Sapara.

Na hranici Izraele, Jordánska a Palestiny leží jeden z přírodních divů světa - Mrtvé moře. Leží více jak 400 metrů pod hladinou světového oceánu a je daleko nejhlubší proláklinou na Zemi. Prolákliny, místa na zemské souši se zápornou nadmořskou výškou, vznikají většinou ve velice suchých oblastech. Ve vlhčím klimatu je proláklina velice rychle zalita vodou a vznikne zde jezero, obvykle sladké.

Ostrov Sulawesi je čtvrtým největším ostrovem Asie a jedenáctým největším na světě. Se svými 179 000 km² je rovněž čtvrtým největším ostrovem Indonésie. Je více než dvakrát větší než Česká republika. Možná Vám jméno tohoto ostrova nic neřekne - ostrov se dříve jmenoval Celebes. Ale Indonésané ho přejmenovali a jeho území rozdělili na 4 provincie. Celebes je typický svým prapodivným tvarem - ze středu ostrova vybíhají jako obrovská chapadla čtyři poloostrovy - co poloostrov, to zároveň i samostatná provincie.

Kazbegi je malé horské městečko nebo spíše vesnice v severní Gruzii poblíž hranice s Ruskem. Leží přímo pod nádhernou horou Kazbek (5033 m.n.m.). Atraktivní horská poloha  pod hřebenem Velkého Kavkazu Kazbegi přímo předurčuje k turistice.

Základem veškeré indonéské stravy je rýže, rýže a ještě jednou rýže. Indonésané nejedí k snídani housku s máslem nebo jogurt, ale rýži. Nutno říct, že rýže v Indonésii mi chutnala o dost víc než u nás. Samotná rýže se ovšem většinou nesolí, což mi jako slanomilnému tvoru lehce vadilo, zato koření se velice vydatně a ze všeho nejvíc se používá sambal - pálivá indonéská chilli omáčka. 

Když se řekne Ázerbájdžán, mnoho z nás si představí velice exotickou, nepřístupnou a ortodoxně islámskou zemi. Opak je pravdou. Ázerbájdžán je díky svému ropnému bohatství nejbohatší ze tří zakavkazských zemí. Téměř všichni obyvatelé Ázerbájdžánu jsou muslimové. Většina muslimů jsou šíité. Ovšem nábožensky jsou Ázerbájdžánci velice vlažní. Kdyby člověk neviděl mešity a občas nezaslechl hlas muezzina (nebo spíše amplionu), svolávajícího věřící k modlitbě, člověk by ani nepoznal, že je v islámské zemi.

Tbilisi mě příjemně překvapilo. Z hlavních měst zakavkazských států je v něm daleko nejvíc památek a staré město je malé, ale velice pěkné. Navíc má i v létě snesitelné klima, což se zdaleka nedá říct třeba o Jerevanu, kdy v červenci a srpnu panuje úděsné vedro. Tbilisi se navíc nemůžete vyhnout, pokud jedete v Gruzii kamkoliv, protože tvoří velice významný dopravní uzel.

Naše suzuki se řítí prostředkem prašné a rozbité silnice asi tak osmdesátikilometrovou rychlostí. Sedím na sedadle smrti vedle řidiče, překrásný výhled. Po rovince proti nám to smaží plně naložený náklaďák, prostředkem silnice - jak jinak. Vlevo pod námi je asi tak 500 metrů vysoký kolmý sráz, kdesi na dně burácí řeka Hunza. Vzdálenost protijedoucích aut je ještě velká, ale zvolna se zmenšuje. Náš řidič šlape na plyn a zrychluje. Protijedoucí náklaďák rovněž akceleruje. Dvě auta se řítí obrovskou rychlostí proti sobě prostředkem silnice. To nemůže dopadnout jinak než srážkou!...Jízda po Karakoram Highway prostě není žádná legrace!

To, co dělá z Bali neopakovatelné místo, je zdejší atmosféra, kterou jinde v Indonésii nenajdete. Místní hinduistická kultura, krásní a milí lidé, kteří se pořád usmívají a neustále něco slaví, vůně vonných tyčinek a spousty posvátných míst, zdejší tance, posvátné rituály i památky, to vše ve spojení s příjemným podnebím, dobrým jídlem, bouřlivým mořem a exotickou přírodou vytváří neopakovatelnou atmosféru, která si mě zcela získala. Nakonec tedy musím zcela a bezvýhradně dát za pravdu názoru číslo jedna - Bali je opravdu ráj na zemi. Zní to jako otřepané klišé, ale já jsem se tu jako v ráji opravdu cítil.

Nejslavnější Gruzínec, Josif Vissarionovič Džugašvili, se narodil v roce 1878 v městečku Gori, ležícím necelých sto kilometrů na západ od hlavního gruzínského města Tbilisi. Největší vrah v dějinách lidstva likvidoval Gruzínce stejně jako příslušníky ostatních národů sovětské veleříše. Přesto se k jeho osobě řada Gruzínců hrdě hlásí. Dal Gruzíncům i dalším národům SSSR pocit hrdosti na svou zemi, která tak výrazně hýbala dějinami dvacátého století. A tak můžete v Gruzii zahlédnout Stalinovy portréty a bysty, po Stalinovi jsou stále ještě pojmenovány ulice a navštívit můžete dvě Stalinova muzea.

Na světě nenajdeme moc zemí, v nichž by národní identita byla tolik svázána s náboženstvím tak jako v Arménii. Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství za státní náboženství. Stalo se tak již roku 301 našeho letopočtu, o něco dříve než v Gruzii a římské říši. Celá Arménie je jedno velké historické muzeum. Nachází se zde velké množství neuvěřitelně starých kostelů a klášterů, z nichž všechny jsou dodnes funkční.

Kdo chce vidět v Indonésii orangutana ve volné přírodě, má v zásadě dvě možnosti - jet na Sumatru, nebo na Kalimantan (indonéský název Bornea). V národní parku Tanjung Puting žijí sice částečně pod dohledem přírodovědců, zato ale orangutany určitě spatříte. A s nimi spoustu dalších opic.

Možná nejkrásnější oblast celé Gruzie, Svanetie, se nachází na Velkém Kavkaze. Po staletí byla téměř izolována od okolního světa a zachovala si proto značnou svébytnost. Svanové jsou samostatným národem a mluví jazykem, který se gruzínštině podobá jen velmi vzdáleně. Krajina ve Svanetii je jedním slovem úchvatná, nejvyšší hory mají okolo 5000 metrů nad mořem.

Indonésii bychom mohli charakterizovat mnoha různými přízvisky, ale jedním z nejpřiléhavějších je bezesporu "země sopek".