kompas.estranky.cz

Ze Seattlu jsem uskutečnil autobusy přesun přes půl Ameriky, do Dallasu. Cestou jsem navštívil hlavní města amerických států Utah a Colorado - Salt Lake City a Denver.

Seattle v americkém státě Washington byl prvním městem, které jsem navštívil během svého samotářského putování autobusy Greyhound po USA. Je to město docela hezké, rozkládající se u malebné zátoky. Strávil jsem tu necelé dva dny.

Mirek se Šárkou odjeli zpátky do L.A. a já jsem se vydal ze San Franciska směrem na sever, do Oregonu. Jako prostředek dopravy jsem tentokrát zvolil autostop.

Putovat po západě USA a nevidět San Francisco, jeho Chinatown a Golden Gate Bridge, to by byl věru hřích. Neboť San Francisco je určitě jedním z nejkrásnějších měst Spojených států. V tomto městě jsem se rozloučil se Šárkou a s Mirkem a vyrazil jsem sólo dál, na… (pokračování příště J).

Back to California! Z „Divokého západu“ jsme se vrátili zpět do civilizace, do Kalifornie. I když i v Kalifornii jsou odlehlé kouty, přece jenom je to stát, který je v porovnání s ostatními státy na Západě USA mnohem více obydlený. Není to zkrátka liduprázdná Nevada nebo Utah. Po třech týdnech putování jsem měl skoro pocit, že se vracíme domů. Ještě než jsme vjeli do San Franciska, navštívili jsme zlatokopecké městečko Bodie, superslané jezero Mono Lake a národní park Yosemite.

Po návštěvě Yellowstonu jsme absolvovali dlouhatánský přesun z Wyomingu přes kousíček Montany, Idaho a Nevadu zpět do Kalifornie. Cestou jsme navštívili vodopády Shoshone Falls v Idahu, města Reno a Carson City v Nevadě a jezero Tahoe na hranici Nevady a Kalifornie.

Na severozápadě Wyomingu leží nejstarší národní park na světě. Yellowstone National Park byl založen americkým Kongresem už v roce 1872. V tomto parku se nalézá největší světové soustředění gejzírů na světě a žije tu také veliká populace bizonů. Yellowstone NP se mi líbil ze všech parků na západě USA nejvíc. Nikde jinde v USA nenajdete tolik různých přírodních zajímavostí soustředěných v rámci jedné přírodní rezervace.

Z Colorada a Utahu jsme se vydali na dlouhý přesun na sever Wyomingu. Konečně jsme spatřili Skalnaté hory, o kterých jsem jako malý kluk četl v mayovkách. Nejdříve jsme zavítali do národního parku Grand Teton. Mimo jiné jsme tu viděli našeho prvního bizona a losa, a do cesty se nám rovněž připletl medvěd číslo 2.

Z Colorada jsme se vrátili zpět do Utahu, kde jsme navštívili další dvě přírodní zajímavosti: Arches National Park a Dinosaur National Monument.

Ještě než jsme vypadli z Monument Valley, napodobili jsme Forresta Gumpa a uběhli jsme v jeho stopách alespoň symbolicky pár metrů po místní highway. Pak jsme se přes Four Corners, kde se stýkají hranice čtyř amerických států, vydali na výlet do Colorada, kde leží jedno z nejhistoričtějších míst Spojených států, indiánská puebla Mesa Verde.

Dalším místem, které jsme během našeho putování po americkém Západě nemohli vynechat, bylo Monument Valley. Zpočátku to sice vypadalo, že tam možná ani nedojedeme, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a my jsme se mohli kochat tou nádherou.

I když jsme se už po návštěvě Grand Canyonu cítili lehce překaňonováni, zamířili jsme do Utahu. V jižním Utahu je to samý kaňon! Navštívili jsme dva nejznámější, Zion Canyon a Bryce Canyon.

Konečně jsme navštívili ten div světa. Tak alespoň je Grand Canyon často líčen. A je to pravda, Grand Canyon bezesporu přírodním divem světa je. Je obrovský a nádherný a sestoupili jsme se až na jeho dno. Poté jsme, cestou do Utahu, zhlédli další dvě přírodní zajímavosti, Dinosaur Tracksite a Horseshoe Bend, a k tomu jako bonus přehradní jezero Lake Powell.

Vzhůru do Arizony! Kalifornie a Nevada také ujde, ale teprve v Arizoně jsem měl pocit, že jsme se konečně ocitli na nefalšovaném, opravdovém Divokém západě. Nejdřív jsme se přesunuli po Route 66 do Flagstaffu, prohlédli jsme si Meteor Crater, zhlédli jsme průvod ke Dni nezávislosti, a poté jsme konečně dorazili ke Grand Canyonu.

Po slunné Kalifornii jsme zavítali do druhého, neméně slunného amerického státu, do Nevady. Navštívili jsme tu dvě výrazné americké ikony: Las Vegas, doupě hazardu a americké zábavní středisko number one, a Hooverovu přehradu, která byla ve své době považována za technické veledílo a symbol nezdolné vitality americké ekonomiky.

Údolí smrti - no řekněte, nezní už ten název skvěle? A protože jsme měli namířeno na východ, do Nevady a Arizony, nemohli jsme toto romantické zákoutí, ležící při cestě, minout. Pravda, na přelomu června a července tam bývá běžně přes 50°C ve stínu, ale taková prkotina nás, zkušené dobrodruhy, nemůže od návštěvy odradit. Naopak, můžeme teď machrovat - přežili jsme v Údolí smrti.

Tak, po minulém duchaplném shrnutí, kdy jsem Tě, milý čtenáři a spanilá čtenářko, zahltil nepřeberným množstvím praktických informací, dostal jsem se konečně k tomu, abych Ti vylíčil, jak jsem se na ten Divoký západ dostal, proč jsem tam jel a co jsem tam viděl. Tohle vyprávění bude mít mnoho dílů. Možná! To totiž záleží na tom, jestli to bude někdo číst. Další část tedy vyjde, až si tenhle článek přečte alespoň 100 lidí. A basta fidli! Můžeš proto odkaz na tento článek šířit dál, protože pak se pravděpodobně mnohem dříve dočkáš dalšího pokračování tohoto napínavého příběhu. Takže jdeme na to! Část první je o tom, kterak jsem se na Divoký západ dostal a jak jsme dorazili do NP Sequoia.

V následujících článcích se chci s Vámi podělit o zážitky z „Divokého západu“, kde jsem v roce 2012 strávil dva měsíce. Sérii tentokrát začnu poněkud netradičně celkovým souhrnem, kterým jsem jindy končil série článků z nějaké delší cesty. Zde tedy najdete některé praktické informace, které by se Vám mohly hodit v případě, že navštívíte západ Spojených států.

V tomto článku najdete základní údaje o všech státech USA, konkrétně jejich oficiální zkratku, rozlohu, počet obyvatel a název hlavního a největšího města. Dále jsem zařadil žebříčky států a měst podle velikosti, respektive podle počtu obyvatel.

V Jižní Americe je v současnosti jen 13 nezávislých států. Většina hlavních měst má navíc pouze jeden název, takže situace je na tomto kontinentě poměrně jednoduchá a přehledná. Jedinou výjimkou je Bolívie, která má oficiálně hlavní města dvě.

(Poslední aktualizace 6.7.2011)

Do Severní Ameriky řadíme i tzv. Střední Ameriku. Hranici mezi Severní a Jižní Amerikou na pevnině tvoří Panamská šíje. Většina ostrovů v Karibském moři se pak řadí do Severní Ameriky (s výjimkou většiny ostrovů Nizozemských Antil, Aruby a Trinidadu a Tobaga).

                               (Poslední aktualizace: 6.7.2011)

Po dlouhém čase, stráveném ve Valdivii, jsme konečně zvedli kotvy a vypluli jsme na Tichý oceán. Prvním ostrovem, který jsme navštívili, byl Ostrov Robinsona Crusoe. Leží v souostroví Ostrovů Juana Fernándeze a žil na něm skotský námořník Alexander Selkirk, který se stal Danielu Defoeovi inspirací k napsání románu o Robinsonovi. Také tu roste nejvzácnější strom světa. A nedávno tu řádila vlna tsunami.

Naše měsíční cykloputování po Kubě je součástí a vlastně i začátkem půlroční cykloexpedice po americkém kontinentě, která pak dále bude pokračovat do Mexika a hlavně Spojených států Amerických. Na tuto cyklocestu jsme se vydali s manželkou Renčou sami dva, jen na našich kolech, bez podpory jakéhokoli jiného doprovodného prostředku, vstříc všem dobrodružstvím, nástrahám i radostem, které cyklocestování přináší.

Naše měsíční cykloputování po Kubě je součástí a vlastně i začátkem půlroční cykloexpedice po americkém kontinentě, která pak dále bude pokračovat do Mexika a hlavně Spojených států Amerických. Na tuto cyklocestu jsme se vydali s manželkou Renčou sami dva, jen na našich kolech, bez podpory jakéhokoli jiného doprovodného prostředku, vstříc všem dobrodružstvím, nástrahám i radostem, které cyklocestování přináší.

Valdivia je významný chilský přístav u pobřeží Tichého oceánu. Naše posádka se tu rozrostla na čtyři členy. Prováděli jsme nezbytné úpravy a údržbu lodi před cestou přes Pacifik. V roce 1960 bylo poblíž Valdivie zaznamenáno zatím nejsilnější zemětřesení v historii. Slabé zemětřesení jsme ve Valdivii  zažili i my, já ho ale zase zaspal…

Moje první plavba na jachtě vedla po Chilských kanálech. Tato oblast v Patagonii je nesmírně malebná, pokud ovšem vyjde počasí. Vypluli jsme z  Puerto Natales a po 28 dnech plavby jsme nakonec šťastně dopluli do Valdivie.

Sedím si takhle na  autobusovém nádraží v chilské Calamě vedle svých batohů. Kouknu jen tak zběžně vedle sebe - a malý batoh nikde! Nemohu uvěřit svým očím, ale je to tak. Byl jsem okraden!

 V Puerto Natales jsem se nalodil na jachtu Oahu. Ještě předtím jsem se však musel do Puerto Natales dostat. Jel jsem z La Pazu prakticky nonstop, pouze s několika přestupy a přejel jsem tak prakticky celé Chile, což je jedna z nejdelších zemí světa.

La Paz je jedním ze dvou hlavních měst Bolívie. Je nejvýše položeným hlavním městem světa. Z La Pazu do Coroica vede také silnice, která se říká Silnice smrti. Je považována za nejnebezpečnější silnici světa a dnes je hojně navštěvována turisty.

Hory a poušť, nebo také Andy a Atacama, tak by se dalo ve stručnosti popsat severní Chile. Do této oblasti jsem se vydal z Bolívie.